Školní vzdělávací program zdůrazňuje individuální přístup k dítěti a partnerství školy, rodiny i širší společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání. Prosazuje a umožňuje inkluzi dětí se speciálními potřebami. Program svými východisky úzce koresponduje se současnými požadavky na výchovu a vzdělávání, které jsou v souladu s požadavky formulovanými v Rámcovém programu pro předškolní vzdělávání a Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Jeho metodika je v souvislosti s těmito oficiálními dokumenty doporučována jako inspirativní podklad pro tvorbu školních a třídních vzdělávacích programů. 

 

Cíle a principy

  • Program usiluje o to, aby si děti samy  budovaly  základy pro postoje, znalosti a dovednosti důležité pro člověka, který se bude vyrovnávat s nároky a problémy současnosti i budoucnosti.
  • Připravuje děti na to, aby se v budoucnu aktivně zajímaly o učení, uměly se samy a efektivně učit, učení je bavilo a nebylo pro ně spojeno s nadměrným stresem.
  • Vyzvedává, oceňuje a podporuje vývoj charakterových vlastností a rysů osobnosti, které budou moci uplatnit i v životě – odpovědnost, rozhodnost, cílevědomost.
  • Podporuje zdravý, harmonický, psychický i tělesný vývoj dítěte.
  • Děti jsou vnímány jako individuální osobnosti, účastnící se procesu výchovy a vzdělávání, jako aktivní subjekty
  • Pedagogové využívají silných stránek dítěte pro motivaci a efektivní učení. Posilují slabé stránky dítěte k tomu, co dítě ještě nezná a nezvládá.

 

Děti jsou podporovány v těchto schopnostech                                                                                                                                                 

  • přijímat změny a aktivně se s nimi vyrovnávat                                                                                           
  • kriticky myslet a umět si vybírat, nést za svou volbu odpovědnost
  • rozpoznávat problémy a řešit je
  • být tvůrčí, mít představivost
  • sdílet zájem a odpovědnost vůči společenství

 

Hlavní principy 

A)  Prostředí třídy

  • Prostor třídy je uspořádán tak, aby vznikla tzv. centra aktivity. Svou velikostí, umístěním a vybavením stimulují děti ke hře, činnostem a práci.
  • Děti mají možnost uchýlit se do klidného koutku a neúčastnit se společných činností.
  • Mají možnost uplatnit svou vlastní tvořivost a samostatně tak dojít k vlastnímu poznání, všemi smysly.
  • Děti si mohou vybrat činnost, kterou zvládnou, materiál a pomůcky.
  • Zároveň jsou vedeny k rozhodnosti, vytrvalosti a zodpovědnosti – setrváním v dané činnosti, dokončení práce a samostatným úklidem pomůcek.
  • Děti řeší možné, vzniklé konflikty samostatně. Pedagog pouze přihlíží a na požádání dětí poradí jak konflikt řešit.

B)  Individuální přístup ke každému dítěti

V programu je individuální přístup realizován dvěma základními prostředky:

  • pozorováním
  • tematickým (projektovým) plánováním (vychází z potřeb a zájmů dětí, vyhovuje individuálním vzdělávacím potřebám a možnostem dětí)

Pozorování a plánování pak vytvářejí předpoklad k tomu, aby se individuální přístup projevil ve všech oblastech života třídy, v jejím uspořádání, vzhledu, v denním rozvrhu činností dětí, v nabídce materiálů, v přístupu k dětem a komunikaci s nimi, v hodnocení výsledků, ve spolupráci s rodinou. Jsou vytvářeny podmínky pro individuální, skupinové i frontální činnosti.
Děti mají dostatek času i prostoru pro spontánní hru. Denní řád  je dostatečně pružný, umožňuje reagovat na individuální možnosti dětí, na jejich aktuální či aktuálně změněné potřeby.

C)  Integrované učení hrou

Podstata integrovaného učení spočívá v tom, abychom spolu s dětmi ve školce vytvořili prostředí, kdy při jedné přirozené činnosti či hře, může dítě rozvíjet všechny své schopnosti, dovednosti a znalosti.
Cílem pak je, abychom umožnili dětem poznávat, že všechny jevy a věci jsou navzájem propojeny a tvoří jeden celek.
Obsah vzdělávání není rozdělen na jednotlivé výchovné složky s vědomím, že předškolní vzdělávání zasahuje vždy celou osobnost dítěte v jeho rozvoji.

D)  Aktivní účast rodiny

Program vychází z předpokladu, že při výchově dítěte má rodina primární a nezastupitelnou roli.
Proto je důležité nabídnout rodinám dětí možnost spoluúčasti při výchově v MŠ a také je při ní povzbuzovat – přičemž podstatná část kontaktů mezi školou a rodinou bude neformálního charakteru. Spoluúčast rodičů v programu může probíhat mnoha způsoby. Jsou jimi například:

  • spolupráce rodičů na tématech, třídních vzdělávacích plánech
  • čtení rodičů dětem při odpoledním klidu
  • půjčovna knih a hraček
  • pomoc při akcích pro děti (zahradní slavnost, karneval, výlet, sportovní den…)

Celý program je koncipován na základě vzájemné tolerance, děti jsou vedeny ke zdravému životnímu stylu, odolnosti vůči stresům a zdraví škodlivým vlivům.

 

Popis a formy vzdělávání

  • Vzdělávání je uskutečňováno ve všech činnostech a situacích, které se v průběhu dne vyskytnou, vyváženým poměrem spontánních a řízených aktivit.
  • Specifickou formou představuje didakticky zacílená činnost, ve které pedagog s dítětem naplňuje konkrétní vzdělávací cíle formou záměrného i spontánního učení.
  • Toto učení zakládáme na aktivní účasti dítěte, založené na smyslovém vnímání, prožitkovém a interaktivním učení, zpravidla ve skupinách a individuálně.
  • Omezujeme učení předáváním hotových poznatků a slovních poučení.
  • Všechny činnosti obsahují prvky hry a tvořivosti.
  • Ve vzdělávání mimořádně nadaných, talentovaných dětí nabízíme další aktivity formou zájmových kroužků
  • Individuálních vzdělávacích plánů využíváme také k rozvoji dětí s odkladem školní docházky
  • Učitelky s dětmi pracují podle tematických plánů
  • Ve vzdělávání dětí upřednostňujeme rozvíjení smyslového vnímání jako základu veškerého přirozeného poznávání a denně se věnujeme též prevenci vadné výslovnosti – zařazováním jazykových chvilek, rozvíjením komunikativních dovedností dětí.
  • Z pedagogického hlediska jde o program pedocentrický – zaměřený na dítě a na vytvoření prostředí, které by pro něj bylo přirozené (tzv. neohrožující).
  • Formy učení jsou založené na interaktivním procesu učitel – dítě, dítě – dítě, na prožitkovém a kooperativním učení s využitím všech dostupných pomůcek, které jsou k dispozici dětem tak, aby byly co nejméně závislé na pomoci dospělých.
  • K tomuto učení je také přizpůsobeno prostředí jednotlivých tříd, které je motivující a  zároveň respektující psychohygienické požadavky na osobnost dítěte. (tzv. neohrožující prostředí).